Love at first bite- první část

6. prosince 2012 v 16:40 | Yuna |  Love at first bite
Zdravím~ ^^ Jsem opět zde. Tentokrát jsem se rozhodla podělit se s vámi o jednu spoluautorskou RPG povídku, kterou píšeme společně s Twentie. (Ano ano, psaní je opravdu návykové. Já jsem stále vděčná Ange, že mě do toho zatáhla XD eeeeh...i když mi trvalo, než jsem kývla XD) Po poradě obou autorek jsme vymyslely název Název "Love at first sight bite" vznikl... vlastně z mého rozmaru, když jsme se domluvily, že to bude yaoi, fantasy ze skutečného světa. Já to tak nějak plácla a vzápětí si uvědomila, že by to mohl být pěkný název (inspirovaný písničkou "I want your bite" od Chrise Crockera :D ale to je jedno XD) *právě určitě všem dochází, o co tam půjde, hahaha ^^'* *píská si* a Twentie souhlasila, tak jsme to tak už nechaly :D (aneb vymýšlení názvů sucks, tak to máme už alespoň za sebou :D)

Tak tedy pár informací:
Název: Love at first sight bite
Autorky: Twentie a moje maličkost XD
Žánr: fantasy, yaoi/shonen-ai
Stav: *work in progress*

Postavy:
Naoto Takamura (píše moje maličkost) - Vlasy barvy havraního peří, oči téměř kočičí zelené barvy. Postava střední výšky, spíš hubený. 17 let, momentálně nezadaný (ne na dlouho…? :D) Vždycky to byl průměrný středoškolák, v ničem nijak zvlášť nevyniká, známky průměrné.

Gabriel (píše Twentie) - Už na první pohled upoutá svou vysokou štíhlou postavou s dokonalou, alabastrově bílou kůží, bez jediného znamínka. Vyniká svým dlouhým krkem a aristokratickými rysy, a jeho delší vlasy, které jsou černější než tma, mu spadají do očí připomínajících ledový oceán nejen svou neskutečnou barvou ale i chladem z nich sálajícím. Většinou nosí černou, částečně rozeplou košili a vyšisované těsné džíny, jeho krk zdobí úplá, úzká kůže několikrát obmotaná kolem a na prstech hned několik prstenů vypovídajících o tom, že chudý zrovna není. Mezi dívkami (i chlapci :D) je samozřejmě oblíbený, on si z toho však nedělá těžkou hlavu, ve společnosti je docela tichý a vždy obklopen mlhou tajemství a čehosi nebezpečného.

- - - - text psaný kurzívou píšu já, to ostatní Twentie ;) - - - -

- - - - Enjoy~ - - - -


Zastavil se před branami mohutně vypadající školy, která se ode dneška měla stát jeho druhým domovem. Zdála se mu jako z jiného světa. Byl to takový ten typ budovy, co ne jen že vypadal, ale taky určitě musel být hodně starý. Vždy takové budovy obdivoval, ale dnes na to neměl čas. Musel si pohnout. Přišel sice dřív, ale musí ještě najít někoho, kdo mu pomůže se tady zorientovat a zavede ho do třídy. Pozvedl hlavu a zadíval se do oblak. Musel si rukou zakrýt oči, podzimní slunce je opravdu ostré. Nádech a výdech. Nádech a výdech, uklidňoval se v duchu. Všechno půjde v klidu. Zvládne to. Už dávno přece není malé dítě. Ještě jednou se zhluboka nadechl a zase vydechl. Až teď se mohl vydat trochu nerozhodným krokem ke škole.
Teď už následoval učitele, co šel dva metry před ním svižným krokem, skoro měl problémy ho dohnat. Slyšel svůj vlastní tlukot srdce. Buch buch, buch buch. Byl rychlejší než obvykle. No jasně, dalo se to očekávat. Už od rána byl velmi nervózní. Buch buch. Představoval si ty nejhorší scénáře, co by se mohlo i nemohlo stát. Že si tam s nikým nebude rozumět, že ho nepřijmou a už navždy se na něj budou dívat jako na toho cizince, co se jim vetřel do rajonu. A nebo něco ještě mnohem horšího. "Za chvíli tam budeme," oznámil mu učitel a z jeho hlasu bylo jasně poznat, že se ho snaží povzbudit. Jenže ta věta měla přesně opačný účinek, než z jakým úmyslem byla vyslovena. Viděl, že se blíží k zavřeným dveřím, kde se podle jeho odhadů měla nacházet jeho nová třída. Zastavili se, učitel zaklepal a bez vyzvání vešel dovnitř. On ho následoval. "Dobrý den, posaďte se."
Ani si to neuvědomil, ale instinktivně sklopil hlavu. Nechtěl ji zvednout. Nechtěl se podívat tváří v tvář tomu velkému množství párů očí, které ho teď určitě napjatě sledují. Kdyby jen mohl, na místě by se propadl do země. Ano, to by bylo nejlepší. Jeho trápení by bylo ukončeno a on by měl klid. K jeho zklamání se tahle myšlenka ještě nikdy nikomu nevyplnila a v jeho případě mu nebyla udělena výjimka. A tak jen čekal, co si na něj osud nachystal a co se bude dít dál. " Chtěl bych vám představit vašeho nového spolužáka, který s vámi nadále bude navštěvovat naší školu. Jmenuje se Naoto Takamura," začal učitel.
Chvíli se jen díval do země. Bylo ticho. Tak velké ticho, že by byl slyšet špendlík spadnout. Ticho, které mu říkalo: " Je na čase, abys něco řekl. Přece tam nebudeš jen tak stát se svěšenou hlavou. Takhle moc dobrý první dojem neuděláš." Chvíli váhal, ale pak usoudil, že by bylo dobré začít něco dělat. Tak alespoň konečně zvedl hlavu. "Těší mě," řekl a pokusil se o úsměv.
-----------------------
Otravné slunce cpalo své ostré praprsky skrz žaluzie do třídy. Gab si byl jistý, že to dělalo schválně, že se mu vysmívalo a chtělo trápit jeho přecitlivělé oči. A přece pohled neodvrátil, naopak, odvážně pohlédl z okna. Obloha byla šedivě modrá, přikrytá vrstvou načechraných oblaků, avšak ptáci si vesele prozpěvovali, jako by žádná zima vůbec neměla přijít. Pozornost přesunul zpátky do třídy, konkrétně na černé ručičky hodin visících na bílé zdi naproti. Za minutu osm. Nudil se, a to bylo teprve ráno.
"Dobrý den, posaďte se."
Jako vždy přesně na minutu, ušklíbl se v duchu a neobtěžoval se zvednout. Seděl v poslední lavici u okna a dost toho taky využíval. Už už chtěl zabodnout své ledové oči do sešitu před sebou, aby ho následně mohl ozdobit překvapivě dobrými kresbami červenou prupiskou, ale jeho pozornost upoutal dosti vystrašený klučina, vcházející do třídy za učitelem.
"Chtěl bych vám představit vašeho nového spolužáka, který s vámi nadále bude navštěvovat naší školu. Jmenuje se Naoto Takamura," řekl učitel. Naoto-chan, hmm? Má strach. To cítil přes celou tu třídu, a né jen díky svým schopnostem číst lidské emoce. Sklopené oči, ruce v kapsách, rudé tváře - jeho rychle bušící srdce moc dobře slyšel. Dlouhá odmlka. Váhavý úsměv. A krásná zelená očka...
"Těší mě."
Gab se tajemně usmál a opřel se o dlouhé prsty obtěžkané drahými prsteny. Že by to přece jen nakonec nebyla taková nuda?
-----------------------
Rozhlédl se a pohledem zkoumal celou třídu. Překvapilo ho, že valná většina třídy jsou kluci. Holek tady bylo opravdu jen pár. To ho trochu znepokojilo, přece jenom jako asi každý dospívající kluk měl jisté představy, ale nebyl si jistý, jak by jich měl dosáhnout, když tady jsou samí kluci. "Doufám, že se k němu budete chovat slušně a přijmete ho mezi sebe,"dodal učitel. Naotovi to připadalo jen jako doplňující věta, která je ve scénáři, ale vůbec není myšlena vážně. "Tak se podívejme, kam si sedneš." Při téhle větě ho z nějakého důvodu zamrazilo. Většina lidí by se nestarala o to, kde bude sedět, ale on na to měl jiný názor. Podíval se odevzdaně na učitele, který přejížděl po třídě, až nakonec nejspíš našel volné místo. Usoudil tak podle toho, že se učiteli roztáhly oči, jako by přišel na skvělý nápad. "Sedni si prosímtě támhle dozadu, hned vedle Gabriela." Naoto se díval do míst, kam učitel ukazoval. Gabriel byl podle všeho ten nebezpečně vyhlížející kluk s dlouhými černými vlasy. Už jen při pohledu na něj mu naskakovala husí kůže a tak se ještě obrátil na učitele pohledem s nevyřčenou otázkou "Myslíte to opravdu vážně?" jakoby doufal, že si to ještě rozmyslí. Ale ten mu odpověděl přívětivým pohledem, který naznačoval "ty to zvládneš". A protože mu nezbylo nic jiného, poslušně se vydal na vybrané místo. Cestou přímo cítil sílu pohledů na něj upřených. Nebyly to ovšem pohledy zvídavé, takové, jaké cítil, když poprvé vešel do třídy, nýbrž - a to ho dosti znepokojovalo, pohledy plné očekávání a obávání. Jako by ho všichni litovali. A to se mu nelíbilo. Nebyl si jistý, proč měl takový pocit, ale bál se toho, že na to jednou přijde. Uchopil opěradlo židle, tašku, ve které měl všechny učebnice a sešity nechal sklouznout z ramene na zem, odsunul ji od stolu a sedl si.
--------------------
Pozoroval maličkého (i když nebyl až tak malý, ale ta přezdívka se k němu prostě hodila), každý jeho výraz, gesto, skoro jako šelma pečlivě zkoumající chování své oběti, předtím, než plánovaně zaútočí a téměř nikdy neselže. Když učitel oznámil, že sedí zrovna vedle něj, pousmál se. Osud mu hrál do karet, to se mu líbilo. Byl si vědom svou pověstí, svým působením, ale rozhodl se s Naotem trošku pohrát.
"Jsem Gab, vítej v naší třídě," usmál se překvapivě mile (že nejedna holka by omdlela xD), když se Naoto posadil vedle něj, a natáhl ruku. Tohle lidi dělávají, správně?
"Provedu tě po škole." Pokračoval. Nebyla to nabídka, nebo otázka, ale konstatování a neřekl to zle, ani panovačně, ale jakýsi respekt z něj stejně působil, respekt a tajemno. A on to moc dobře věděl a uměl skvěle využít. ^^
------------------
Měl pocit, jako by se na něj někdo díval. No jasně, mohl to čekat. Ani nedoufal, že by mohl prostě jen nepozorovaně přijít, aniž by si toho někdo všiml. Neodolal pohledu do strany. Koukl se a - "Jsem Gab, vítej v naší třídě." Lekl se. Byl to stejný pocit, jako zažívají hlavní hrdinové v nějakém hororu. Znáte to. Jsou úplně vyděšení, všude je ticho, tma, oni procházejí úzkou a dlouhou chodbou v nějakém strašidelném, opuštěném zámku, jehož obyvatele se zdají být mrtví už stovky let, když se najednou odněkud ozve neurčitý zvuk, oni se otočí a bum- před obličejem na ně zírají dvě velké, červené, strašidelné a nebezpečné oči. Jenže, on se nenacházel v žádném filmu a už vůbec ne v nějakém hororu. A navíc, ty oči, které se na něj teď dívali, absolutně nebudily strašidelný dojem. Nesnažily se ho vyděsit, nýbrž se na něj dívaly pohledem přátelským a kdyby byl holka, označil by ho za svůdný. Když si uvědomil, kdo ho to oslovil, byl mírně v šoku a nevěděl, co říct. Ta osoba, o které si myslel, že by si na ni měl dávat pozor, se s ním právě snažila navázat nějakou konverzaci a ještě ke všemu mu podávala ruku. Instinktivně natáhl pravou ruku, potřepal si s dotyčným a usmál se trochu křečovitým úsměvem. Ještě se zdaleka neaklimatizoval na novou školu, novou třídu a nové prostředí. Ještě stále byl ohromen děním kolem něj a také měl ještě pořád pocit, že je tady nezvaným hostem a že by měl co nejrychleji vypadnout na čerstvý vzduch.
"Provedu tě po škole." A další nečekaný vývoj dění. Takhle - očekával, že se mu někdo nabídne, že ho tady provede, ale kdyby se měl za sebe vyjádřit, byl by Gabriel ten poslední, od kterého by takovou nabídku očekával. Neznal ho a tak netušil, jaký je, ale přece jenom určité lidi už pohledu dokážete ohodnotit. A Gabriel se mu nezdál zrovna jako nějaký vzorný student a ani jako ta nejvhodnější osoba, které by měl bez obav důvěřovat. Ale jak se říká - nesuď knihu podle obalu. "Dobře, děkuju," řekl a znova se na Gabriela usmál. Zdálo se mu to jako nejvhodnější věc, kterou v tuto chvíli může udělat.
------------------------
"To nestojí za řeč," mrkl na něj a usmál se. "A neboj se, nikdo tady nekouše," dodal.
Spokojeně přikývl a usmál se. Svůj pohled upřel na učitele, který znovu vyžadoval pozornost třídy. Gab se rozhodl, že tohle bude nejlepší taktika - nedávat Naotovi příliš informací, zachovávat si tajemnou tvář, ale když už promluvit, tak mile. Moc dobře znal takzvanou 'slušnost' lidí, 'důvěru', 'morálku' - tohle je dobré a tohle špatné. Věci, které je často brzdily a dostávaly do nesnází. Samozřejmě že tohohle malého černovlasého klučinu by mohl získat hned, ale nepotřeboval to.
Koneckonců, takových těch "hraček na chvíli" měl dost a starat se o někoho, o vztah mezi ním a jeho budoucí kořistí, mu činilo prazvláštní potěšení. ^^
Do dlouhých úzkých prstů vzal modrou propisku, a za pár minut nakreslil až neskutečně reálnou hlavu tygra na okraj sešitu. Kočky miloval mnohem víc než psy. Nestálé, upřímné a soběstačné. Měly smysl pro hru - nestyděly se ulovit myš jenom proto, že byla v jejich teritoriu, proto, že chtěly, nebo proto, že se prostě nudily... Stejně jako on.
-------------------------
Nevěděl, co má dělat dál, tak jen sklouznul zpátky do židle, kterou sice nemohl nazvat zrovna pohodlnou, ale nemohl si ani stěžovat. Otočil se směrem k tabuli, byl rád, že je rád a snažil se poslouchat učitelův výklad. Nemyslel na to, že bude mít hodně práce s doháněním učiva. Zatím se zdálo být všechno v pořádku. Byla hodina, tak ještě nikdo nedostal šanci se k němu přiřítit a klást mu otázky nebo mu věnovat nevraživé pohledy. Gabrielova slova ho trochu uklidnila. Představa, že by sám bloudil bůh ví jak dlouho po škole, než by našel, co zrovna hledal, se mu ani trochu nezamlouvala. Byl proto rád, že se na někoho může obrátit. Stále pro něj Gabriel představoval hrozící nebezpečí, teda alespoň si to myslel. Ale - kdo ví, třeba ho vyvede z omylu. Třeba je uvnitř opravdu jiný, než jaký se zdá. I když si nebyl jistý, co má znamenat to "neboj se, nikdo tady nekouše," měl z dnešního začátku radost.

pokračování příště ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ange Ange | Web | 6. prosince 2012 v 17:12 | Reagovat

Začnem trochu odveci (ale tak na druhú stranu kedy ja tak nezačínam, že =___= ...) :D demo, toto: "Naoto Takamura - Vlasy barvy havraního peří, oči téměř kočičí zelené barvy." mi pripomenulo hneď tri... či vlastne štyri vety. Nao... ah, ďalší Nao. :D *je zvyknutá písať spoluautorskú alebo rpg s osobou ktorá má to meno v obľube*... havranie vlasy, som si spomenula na SoR (no aby nie :DD) ... a zelené oči k tomu... Oreki! oh to si pamätám ja som pozerala Hyouku a spravila si screenshot a poslala ho chibi, a ona má slabosť pre chalanov s tmavými vlasmi a zelenými očami, a to bol dôvod prečo si Hyouku pozrela XDD ... a keď už som si spomenula na Orekiho, tak rovno aj na Togashiho z Chuunibyou demo koi ga shitai, keďže je to jeho klon v kawaiidnej a príliš energickej podobe... XD

Okay. a teraz k veci. OTL
...
Yuna, ty píšeš fakt dobre :'D ~ teda, okej, celé je to napísané dobre. Ale som si povedala, že ťa špeciálne pochválim, keď už som ťa do toho sveta zatiahla XD ... Strašne sa mi páčia povahy postáv, aj keď sú stále zahajené určitým tajomnom - čo je tiež ďalšie plus. Zaujíma ma, čo sa z toho vyvinie, pretože to je celkom pekný základ príbehu ^^ taaakže ja budem čakať na ďalšiu časť ~ :D Good job, futaritomo~
Soshite, veta "A neboj se, nikdo tady nekouše" vo mne vzbudzuje zvedavosť, aké má spojenie s názvom poviedky. (a ten názov sa mi páči :'D )
*not sure if she said all she wanted but... OTL. the comment is long enough anyway XD)

2 Yuna Yuna | Web | 6. prosince 2012 v 17:40 | Reagovat

[1]: Jo, taky mi to došlo :'D ale nebylo to záměrně XD prostě...prostě XD nejspíš se mi podvědomě takové postavy strašně líbí, nevím :D oh well...^^'

ajajajaj...*přečetla si to znovu a našla asi tři chyby -.-*

eeeeh... *červená se* já si to nemyslím, pořád je to takové...strašně kostrbaté, >< zdá se mi. Nevím XD maa ii ka XD Arigato, nee-san :3 jáj~ že jo! XD taky se mi strašně líbí, tvrdím, že se krásně doplňují :D seme je přesně podle mého gusta, ukemu se líbí 8D awww.... Twentie! máme prvního...fanouška? XDD oh well... budeme se snažit~ ^^

3 Ange Ange | Web | 6. prosince 2012 v 18:18 | Reagovat

[2]: ... veď také postavy sú dobré *nod* je to pochopiteľné ;DD
ma, len tri? to je okej :D *po chibi stále opravuje chyby keď ukladá ich spoluautorskú do wordu* ... oi keď už sme pri tom, nechceš vymyslieť názov aj našej? ak sa nepletiem tak žiadny nemá. (aj keď absolútne netuším kam akože smeruje, malo by sa tam niečo začať diať... a hai hai ja by som mala odpísať OTL... XD)

uuu. uke fell for seme ~ :D yah. good, good. *nodding* áno, pekne k sebe sedia. tento pairing sa mi už teraz páči, takže chcem vidieť viac z ich ... vzájomných... interakcií... *hint, hint* XD if you know what i mean, er.
oi! mne sa tvoje písanie strašne páči, Yuna-chan! honto honto honto ni! nyaww.

4 Yuna Yuna | Web | 6. prosince 2012 v 18:39 | Reagovat

[3]: oh, dobře XD je mi odpuštěno, doufám :D :D naah, jop, asi tři :D teda které jsem našla XD snad už tam nebudou žádné XD etooo....anooo....hmmm....eh.... jo XD aleee... vážně bychom se měly domluvit, kam směřujem, heh XD a podle toho vymyslet název :D (a odepiš, jo jo :D)

awww :3 ano, uke v podobě jeho autorky se zamiloval do semeho XD jen nevím, jak skutečný uke...well...vše je zatím ve hvězdách 8D
oh... to já taky, věříš? >XD well...jsme zvědavá, až se dostaneme k něčemu takovému, jak to budou moje psací schopnosti zvládat O.o oh well... uvidíme :D
uhhhmmmmm... sooo... Thank you :*

5 Ange Ange | Web | 6. prosince 2012 v 21:20 | Reagovat

[4]: yup yup ~ ^^ :DD.... nuu mali by sme XD lenže... lenže ono je to taká bezsmerná poviedka, že ja neviem čo s tým XDD (a odpísala som ~ )

:D to je dobrý začiatok. ak je autor-uke zamilovaný do semeho, tak postava-uke sa tiež poddá, je to len otázka času ;D ako... začne si všímať tú zvláštnu auru okolo neho a... oi tak ma napadlo v tom popise Gaba je napísané že je samozrejme obľúbený, ale z tej reakcie spolužiakov je cítiť skôr opak... :'D just saying.
*nod* verím XD and don't worry you can do it!~ :D datte, všetko je raz po prvý krát, darou? ;D

6 Yuna Yuna | Web | 6. prosince 2012 v 21:37 | Reagovat

[5]: hai, pravda XD no co už :D

hmmm 8D ale ano, jednou určitě :D (snad :D) etoo....to je detaaaail *píská si* tááák...změníme popis XD protože já to už nehodlám přepisovat :D :D No...později to oznámím Twentie, snad se nějak dohodneme XD
naaah... gambarimaaasu~ ^^

7 Yuna Yuna | Web | 6. prosince 2012 v 21:49 | Reagovat

[5]: [5]: noooo...oni, ne že by ho neměli rádi, spíš z něj mají respekt :D I think... ;3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama